Z dávné i nedávné minulosti.

Toto kouzelné místo bylo postaveno mládežnickou organizací Wandervogel - Tažní ptáci, kteří si z důvodu zrušení jejich klubovny ve městě hledali nové místo. Velmi se jim zalíbilo místo s kamennou baštou z 15. století, stavební mistr Schmidt připravil první plány a finanční rozpočet, který předložili na jednání města. Velký podíl na schválení projektu měl, tehdejší ředitel firmy Steinbrener, který se zaručil půjčkou na výstavbu. Zdarma dodal a seřezal veškeré dřevo pro stavbu. Zbývalo vybrat další potřebné finanční prostředky. Tohoto úkolu se chopily děti z Wandervoglu. Otec jednoho z nich jim nechal natisknout papírové kelímky s nápisem: "Jede Spende für unser Heim, ist zu dessen Bau ein Stein – Každý dar pro náš domov, je kamenem pro jeho stavbu" a s nimi obcházeli dům od domu a prosili o příspěvek. Na začátku roku 1926 začali s výstavbou klubovny, každý člen přiložil ruku k dílu. Vše se tehdy dělalo ručně, na ručních vozících vozili starší chlapci dřevo z pily, kameny nosily všechny děti z Brandlhofu. Vánoce toho samého roku již slavili v novém tzv. Vogelheimu, v přízemí měli klubovnu chlapci do 18ti let a v podkroví byla klubovna pro dívky a knihovna. Pro všechny členy platily pravidla čestného jednání, zakázán byl alkohol i cigarety.

Od roku 1933 nacisté postupně zakázali Wandervogel, jakož i většinu menších mládežnických organizací nezávislých na Hitlerjugend. V roce 1939 přešla také tato klubovna pod Hitler-Jugend a byla přejmenována na "Nest – Hnízdo". Během války byla klubovna využívána různě a po válce zůstala zdevastována a opuštěna.

Jak se stal domek rodinným klenotem…

V srpnu roku 1954 se museli praprarodiče Jaroslav a Anna Kortusovi vystěhovat z přiděleného domu v Rüsweltově ulici č. 39, který byl navrácen původním majitelům. Jako náhrada jim byl přidělen tzv. Vogelheim. K velkému štěstí byl pradědeček šikovný zedník, který se ihned pustil do oprav, aby dům byl obyvatelný. Nainstaloval kachlová kamna, zajistil přivedení přípojky na motorový pohon, opravil tarasy i plot. V roce 1958 požádal město o odkoupení domu. Tehdy Rada místního národního výboru schválila kupní cenu domku a pozemků ve výši 3.920,52 Kčs. Od 15.12.1958 se domek stal součástí naší rodiny.

V roce 1971 byl dům převeden na jejich starší dceru Annu (mou babičku) a jejího manžela Karla Bartoše (mého dědečka). Pokračovali v přestavbách domu tak, aby splňoval požadavky doby. Bylo nutné udělat rozvody vody, topení, kanalizaci, vystavěna byla koupelna a přistavěna byla ložnice. Ani venkovní úpravy nezůstaly bez povšimnutí, především nádherná skalka, babičky pýcha, která dodává místu nezaměnitelný romantický pohled. Nejednou byla nádherná zahrádka se skalkou oceněna v soutěži "O nejkrásnější květinovou výzdobu města Vimperka".

 Od června 2006 vlastníme rodinný klenot my s manželem. V létě roku 2019 jsme začali s rozsáhlou rekonstrukcí celého objektu tak, aby odpovídal požadavkům moderní doby – nová střecha, okna, dveře, izolace, nové rozvody vody, topení a elektřiny. Rekonstrukce byla prováděna s citem pro zachování původního vzhledu. Šikovné ruce mého manžela proměnily interiéry celého domku v ergonomicky a esteticky sladěný prostor, ze kterého dýchá poctivě odvedená práce. 

V roce 2023 jsme přivítali první hosty, pro které se snažíme zajistit maximální komfort a pohodlí. 

Naším cílem je uchovat tento rodinný klenot v krásné podobě pro další generace.